věnováno (tečka)

a taky pro Bellatrix de Zálabí

sněžit včera do hrnce z konce duhy tuš zpívám & ty cítíš háček v koutku úst. Chycená úsměvem zapomíná... Zzzapomínáš na nohy do X s pihou, ke kolenům Ti modrají šaty, jiskřivé hrozno trubkou černou teče. Na zdraví volají vedlejší stoly. Mlčím. Směješ se. A zuby, bílé perličky posouvají orloj k kdechcembýt. A zatím za skly tma, kusy zdí ve valech, déšť kolem nás. Nevyčištěno. Špiní. Jihnou.

ZA POLABAN NA POLABANU!!!

včera mi umřela mýdlová bublina.

till 0:48

"Ivetě."

zachtělo se mi psát dívce...

matně tuším, že to zkousnete a vysublimujete,

konec konců Galerie Kampa:

Rozsypaná blejskátka na temně modrém sametu za svítání nad oranžovou branou západního pobřeží z lesku ztrácí... "Dobré ráno, San Francisco, jak dlouho jsme se neviděli..."

Mlhy se zvednou.

Kumburk; 01.28.

kdo ví, jak tohle celé dopadne, a kdo ví, proč je tu, do prdele, dole ta bílá lišta...
Měl bych číst a psát o Seifertovi, a tak dvoje Kauzy z Bostnu a zítra do večera zřejmě k nepoužití, furt do kola ten samý scénář, hezky pěkně po spirálce...
Když jsme kdysi začínali zakládat, a že jsme toho založili, skoro půlku internetu, měli jsme své představy, měli jsme své cíle; od nejprostšího psání blogu po vydělání balíku peněz a dvě filmové monografie...
Dneska to jen sviní internet. Nezrealizované sny. Pár kilo či mega bajtů nesplněného zadání. Kocovina, na kterou lze narazit při procházce Googlem...
Inflace jedniček a nul pro jednoho...
Kdo ví, jak tohle celé dopadne...
Kdo co ví o svých příštích vnitřních potřebách...