Kraďte! Peklo není, je jen ráj

Už se to palčivé téma nedalo odkládat. Svolali jsme do Haiku naše přední zloděje a korupčníky, abychom se jich zeptali, proč kradou. Převažovala odpověď, že pro peníze. To nás překvapilo. Copak u nás nejsou zloději z ideových důvodů?

Jsou, ale netlačí se do popředí. Mnozí lidé kradou z lásky. Chtějí zaplavit milou přepychem. Láska je cit ušlechtilý, proč pro ni nekrást? Vystihuje to úsloví "přinést modré z nebe". Jiní kradou pro své děti, aby jim připravili lepší budoucnost. Sem tam někdo krade pro rodiče. Celý život dřeli, nic z toho neměli, synek jim chce přilepšit.

Kdo nekrade, okrádá rodinu, říkalo se za starých časů, kdy byla zlodějina převládajícím státním náboženstvím. Vláda vzala lidem kdykoliv cokoliv, jak si usmyslela. Říkala tomu zestátnění, znárodnění, vydávala to za pokrok a oháněla se nejlepším ze světa řádů. Ukradla všechno a často jen pro to kradení, protože ukradené zboží,domy, živnosti, pole, lesy, továrny rychle znehodnotila, aby nic nepřipomínalo staré časy, kdy se kradlo postaru. Co ukradených vil nechali zpustnout, co fabrik zplundrovali, co bohatých statků zavalili svým hnojem.

To inspirovalo. Filozofové to vysvětlovali zářnou budoucností, k níž se krádežemi dojde. Básníci to opěvovali jako krásnou holku. Učitelé to ve škole vychvalovali dětem. Říkali jim: ti okradení si to nakradli, jak nás učí Marx s Leninem. Dělnicko-rolnický stát pracujících jim to vezme a rozdá to chudým.

Děti dorostly a také se pustili do kradení. Říkaly, že nekradou, nýbrž přerozdělují. Když může stát jedněm brát, druhým dát, proč ne oni? Nauka o přerozdělování je rozsáhlý obor – vleče se dějinami, inspiruje, vzrušuje. Nejvíce se doporučuje, aby chudí kradli bohatým. Takové krádeže jsou zřídlem pokroku. Když přitom zlodějové zapálí zámek, useknou hlavu králi nebo zplundrují celou zemi, je to jen průvodní jev pokroku, který je nezadržitelný.

Komunistické náboženství je pryč, zloději zůstali. Ale pozor, byli i před komunisty. Ti se je jen osedlali, udělali z nich koně pokroku, jenž cválá do budoucnosti. V naší zemi je trvalé a věčné náboženství nízkosti: zloděje každý polituje, chudáka, že ho chytili. Kdo je bohatý svou prací, to je pravý zloděj. Prací zbohatnout nelze. Zloděj je hrdina, tomu se klaňte. Proto měl náš komunismus takový úspěch. Dodnes se drží i v parlamentu. Proto se svoboda interpretuje jako okrádání. Proto je tolik zlodějů na všech místech. I ředitel věznice krade. Kdyby se věřilo v Boha, psali by lidé do novin: I Bůh krade.

Voltaire říkal: Bůh není, ale je dobré, že v něj můj krejčí věří. Neokrádá mě, bojí se pekla. Čeho se mají bát naši zloději, když vidí, že krást je normální a vyplácí se to? Co udělali ateisté, když zrušili boha? Rozkradli jeho příbytky. Říkají dnes učitelé dětem: Nekraďte jako tátové a mámy, přijde trest? Ne, vychvalují husity, ty zloděje, a říkají: Za komunistů bylo líp. Ale měli by říkat: Bůh prý možná asi snad není, milé děti, peklo však je. Tam se v oleji budou škvařit vaši rodičové, ti zloději a pak i vy. Děti by to poplašilo a vyrostli by v poctivé lidi. Poctiví lidé by si zvolili poctivé politiky.

Sem tam by ojedinělý pošetilec kradl, narazil by na všeobecné pohrdání, byť by řekl: Já nic, já jen odklonil pár milionů! Peklo však není, je jen ráj.

STEIGERWALD Karel.
In: Mladá fronta Dnes. 15. 6. 2012, s. A10.